Margeritka - trochu jiná škola
Milí příznivci alternativního vzdělávání,
vítám vás na stránkách trochu jiné školy Margeritka, která bude otevřena v Nové Pace pro děti ve věku 5 – 9 let.
Pro založení domácí školy jsem se rozhodla, protože sama mám osmiletou dcerku Aničku, a ráda bych jí zprostředkovala i jiné formy výuky, než jaké se nabízejí v rámci běžných škol. V poslední době jsem se začala detailněji seznamovat i s jinými cestami, jak dítě vzdělávat. A nezastírám, že to bylo i v důsledku mé nespokojenosti s tím, co se děje (a taky neděje) ve škole mé dcerky. A z této mé cesty vznikl nápad nabídnout rodičům, kteří smýšlejí podobně jako naše rodina, alternativu. Nabízím vám model tzv. domácí či komunitní školy. Jde zde o to, že děti se vzdělávají individuálně, podle svých potřeb a nálad. Všichni víme, že pokud máme náladu tu či onu činnost vykonávat, jde nám nepoměrně lépe než tehdy, když se nám do ní nechce. Samozřejmě nejde o bezbřehé nicnedělání a anarchii, ve které dítě jen zvlčí. Za základ této školy jsem zvolila Montessori principy, které mě velmi silně oslovily a jsou něčím, čemu naprosto věřím. Tato metodika dovede děti motivovat a ony velmi brzy přijdou na to, že studium je jedno velké dobrodružství, a že stojí za to se do něj ponořit.
Co se mi nelíbí na běžné škole, ptáte se? Namnoze není vytvořen prostor pro respektující přístup. Děti jsou ti, kteří musí poslouchat, přijímat cizí názory, zpaměti se učit něco, co je mnohokrát ani nebaví. Učí se svůj názor buď neříkat vůbec nebo ho vyslovovat pokoutně. Škola motivuje děti k získávání dobrých známek. Mám-li jedničku, už mě předmět nezajímá. Co na tom, že umím jen pár letopočtů a o dějepisu jako takovém nevím zhola nic? Na tom přece nesejde, jedničku mám a basta. Opravdu chceme, aby se děti učily žít v tomto podvodu se vzděláním? Opravdu chceme, aby nestály o pochopení souvislostí, příčin a následků? Mně to prostě přijde líto a při návštěvách škol se zavedeným Montessori systémem jsem jen žasla nad tou jinakostí, nad ochotou dětí pracovat na vybraných úkolech, nad jejich vzájemným chováním.
Další věc, která mi na běžné škole chybí, je výchova. Výchova k tomu, abych byl dobrým člověkem. Výchova k tomu, abych si vážil sebe i ostatních lidí. Výchova ke komunikaci. Výchova k praktickému životu. Výchova k vědomí, že ostré lokty nejsou jedinou cestou k úspěchu. Výchova k tomu, že úspěch není jen diplom z univerzity a dobře placená práce, ale to, že umím být šťastný a jsem rád na světě.
Chtěla bych také zmínit přístup ke spolupráci dětí. V běžném systému se opisovat nesmí, je to proti pravidlům. Ale vždycky se opisovalo a opisovat bude, je to tak? Je to prostředí, kde se denně podvádí. Podvody někdy vyjdou, jindy ne. U dětí, které nejsou přistiženy, se nenápadně buduje názor, že podvod se vyplácí. Opravdu chceme, aby si toto děti myslely? Když podvedu, dostanu jedničku, doma mě pochválí a život je krásný. Je tohle vážně cesta, kterou chceme, aby se naše děti ubíraly? Udělejme to jinak! Dovolme dětem spolupráci! Nakonec se stejně k individuálnímu plánu propracují tak jako tak. Ale to, že pomohou kamarádovi, jim dá důvěru ve vlastní schopnosti, které si mimochodem při společné práci pěkně procvičí. A také hřejivý pocit, že pomohly, není k zahození. Šplhat k úspěchu po zádech ostatních není kdovíco, ale zhusta se to děje.
Říkáte si, co z nich bude? Nebudou mít lokty, každý si na ně dovolí. Co pak, po návratu zpět do běžného systému? Budou o pět let starší. Těch pět let prožijí v ovzduší, kde budou respektováni, a upevní se jejich důvěra ve vlastní osobnost a schopnosti. A úvahu typu „jen ať si vyzkouší, zač je toho loket, musí se otřískat, ať z něj něco je!“ snad ani nemůžeme brát vážně. Ano, ony se děti otřískají, ale jak si myslíte, že je malému děcku prospěšná k životu šikana? Jak je obohatí? Jakou přidanou hodnotu pro ně bude představovat? Jak si přebere tu schizofrenii přetvářky, podvodu, nefér jednání a otravy třeba z toho, že není tak dobrý a na ty jedničky v životě nedosáhne? Je proto horší člověk? Jistě ne, ale neustálé žebříčky a srovnávání jako jediný hodnotový systém zkrátka nejsou ideální.
Přeji hezký den, Eva Chudobová
